Nasledujuci clanok som cely skopiroval zo stranky http://ostravak.bloguje.cz/104050_item.php ktoru najdete uvedenu aj v sekcii Linky>Zaujimave stranky. Je to humorny clanok napisany zaujimavym a vtipnym dialektom Cestiny, tak si ho skuste pozriet. Je to fakt dost dobre.

Poprava vanočniho stromka

Segře už začal stromek sypať po tepichu bodliny jak tyden scyply ježek, tuž mi minuly tyden volala, esli bych ji něpřyjel pomoct. Zoptal sem se, esli švager je zas na pul roku v Tibetu, jak minule za teho zmlaceneho policajta, ale ani mě nenechala domluviť. Pry odjel v nedělu na štrnasť dni na montaž kajsyk do dupy (třeba zarobiť dost peněz – furt eště splaca ty vyhibki) a než se vrati, v obyvačce by byl burdel jak v tanku. Tuž sem ji slibil, že dorazym v ponděli po šichtě, ale chlapi mě zatahli na jedno a jaksyk fajně se kecalo, bo sem se dom přyplazyl jak Meresjev a jak sem segře volal, esli možu přyjsť, poslala mě do řyti, že pry v deset večer je pozdě.

Druhi den sem ji telefonem z roboty vysvětloval jak to vlastně bylo a domluvili sme se na středu. Chlapi mě zas lakali na jedno, ale byl sem tvrdy jak hamburger z teho stanku u Prioru a nědal sem se. Sice jak sem jim řek, že idu segře rubať stromek, tak na mě eště na zastavce pořvavali "Hoj wudmene", ale sral sem na nich, na cypy. V lokalce sem zabral strategicke misto hned za dveřami, začal sem chrchlať jak haviř po dvaceti rokach na čelbě a nasadil gzycht nemocneho jednonoheho invalidy aby ty pazgřyvce s berlami na dalšich zastavkach ani něnapadlo se ku mně přybližiť. Na Dubinu je daleko tuž sem se kratil chvilu čuměnim z okna a obdivovanim kras našeho fajneho města. Mirak, kostel furt stoji, Šental, kurec, tam se se raz navalil tak, že sem se cestu dom poblul vlastni buty, stadijon, moderně nazyvany palac kultury a sportu, tam sme loni na jaře kulturně chlemtali před vchodem jakusyk samohonku se Slovakami, jak vyhrali zapas na mistrovstvi a potem sme sportovně zdrhali zadem kolem Atomu, bo jeden vychodňar nahodou poblul bengam zadni kolo od felicije ... Slavija, kurnik asy sem chvilu zdřymnul ... Dubina konečna? Do řyti, ja sem to přejel! Tuž pěšobusem jednu zastavku spatki tym betonovym zapadakovem, chvila klikateho panelokrosa a už zvonim u segry.

Hned ve dveřach mě nasrala, bo ku mně začla podezřyvavě čuchať jak jezevčik k bananu, esli už sem vystřyzlivěl z pondělka a nebo esli nejdu z knajpy. Jak mama! Tuž se svleču a valim do obyvaku ať to mam brzo hotove. Ni že by sem k segře chodil nerad, ale ti dva mali fagani mě dycki tak naseru jak se začnu předvaďat, co se zas noveho naučili ve školce a ve škole. Kurnik šopa, čim ten stromek zalivali? Zdalo se mi, že jak sem tam byl na navštěvě o svatkach, tak byl polovični. Ale tež je možne, že ta švagrova slivka ma jakysik vliv na oči. Tuž jak taku bestyju dostať ven z obyvaku a narobiť co nejmeně marasu? To je tež napad, živy stromek do kvartyra, kaj maju všude same peršany. Mi už roki stači haluz ve vaze, no ani němusy byť každy rok a tež mě něubyde. Ptam se segry, jak to loni robil švager. Tuž loni pry měli takeho maleho pajtaša, sotva to mělo jehliči a tak aby něrobil ostudu ho hned druhi den po štědrym dňu vyvalili z okna. Tuž ale taki topol, kery tu taktak dostali, ten se do okna něvleze! Na to se musy inač.

Řeknul sem segře o pilu a rukavice. Divala se syce na mě jak na plagat se Zednikem, ale nakoněc mi to doněsla. Enomže jeji bile pletene rukavice mi budu asy dosť na guvno, no ni? A rezavy platek pilki na železo! Zbytek pry chlop zlomil v letě, jak renovoval nabytek. No nězabili bystě ju? Že ja hňup sem tu vubec chodil. Zašel sem do děckeho pokojika, chvilu sem pozoroval ty male zaškodniki a přemyšlal, jak ocuď zdrhnuť. Segra pravě cpala pradlo do prački, tuž by se mě něvšimla. Naraz sem se v tym burdelu z hraček všimnul male pilki. Skusym – ostre jak džilet mach třy! Tym vyrobcum hraček asy fakt šibe! Pokemoni, smraďoši a včil opravdove nařadi. Zebral sem se, děcko řvalo jak by ho na nože brali, a aji s pilku sem šel do obyvački. Zkusil sem řyznuť do stromku... Přyště až budu ty male gizdy hlidať prve zkontroluju, s čím se hraju, bo ten bebech zajel do stromka jak nuž do masla. Tuž sem se na pazury nasadil aspoň igelitove sački, abych se něpřylepil a začal ho likvidovať za doprovodu dvojhlasneho děckeho sboru. Ta menši řvala, že ji ničim stromek, že Ježišek už k nim nigdy něpřyjdě a ten o chlup věči ječel, že to je jeho pilka. Zatnul sem zuby aji uši, spomjel na švagrovu slivku a dal robil z teho křaka rošti. Po hodině roboty to v obyvačce vypadalo jak v Tatrach. Spočnul sem chvilku, lyknul se kafe, ale ta mala mě pozorovala takim hnusnym pohledem, že sem ho ani nědopil. Chvilu sem uvažoval, že ji řeknu, esli kdy viděla v kostele takeho teho chachara v trenkach, co vypada jak tvrde Y a esli se mysli, že darki nosy on, ale potem sem se to rozmyslel, bo by mě segra asy vyprala z kvartyru bez slivki a s pilku ve řbetě.

Nakoněc sem tu plantaž narval do tesco tašek a konečně sem dostal štamprlu. Segra zařyla jak ohňostroj nad radnicu jak eště měla Ostrava chechtaki, tuž sem se ji zoptal, co za magora kupuje děckam take něbezpečne hrački. Podivala se na mě jaksyk divně a pry, že sem jim to kupil pod stromek ja...

Kurnik šopa, letos až pujdu zas nakupovať darki pro přybuzne, něsmim se předtym staviť v knajpě.